Co se událo a neudálo, o Švýcarech v Praze a o mojí budoucnosti :)

    Tak po dlouhé době přicházím s novým článkem :)) Nejprve bych se ale ráda předem omluvila za všechny pravopisné a tvůrčí chyby, neb tento článek vzniká po přibližně jedné hodině spánku a cca deseti ginech s tonicem, takže o kvalitě asi nemůže být úplně řeč,  každopádně nadmíra alkoholu a nedostatek spánku ve mě probudil dlouho ztracenou kreativitu a především touhu podělit se o novinky :)) Poslední dva měsíce byl můj život ve znamení rozhodování a obřího stresu, hledání práce a mého místa na slunci, takže na blogování nebyl vůbec čas, za což se omlouvám mým věrným čtenářům ( tímto zdravím svou početnou rodinu :) ) Musela jsem konečně dojít k závěru, kde se teda příští rok budu nacházet.
  Jako správná racionálně uvažující žena jsem si tedy napsala list se seznamem pro a proti návartu domů.Výsledek byl zdrcující, pro Švýcarsko hovořila snad pouze finanční stránka a krása vlaků, což ve srovnání s rodinou, kamarády, školou, mojí českou kočkou a tak dále nemělo absolutně šanci. Takže jak je vám asi zřejmě jasné, dospěla jsem k názoru, že je načase zvednout kotvy a vrátit se domů. Rozeslala jsem zprávy o svém návratu do širého světa, načež jsem si to začala všechno představovat, zvažovat, hloubat nad tím a byl konec..... místo nadšení, že už brzy budu zase mezi svýma, mluvit tak jak mi jazyk narostl, pít dvojku vína za třicet a poflakovat se po barech, přišla úplně nevysvětlitelná depka. A přestože mě tady z logickýho hlediska opravdu skoro nic nedrželo, práci jsem žádnou neměla, povolení k pobytu jakbysmet, kamarádky se mi všechny brzy odklidí do zemí původních, tak jsem se prostě rozhodla dát na svůj pocit a instinkt, který mi říkal, že prostě musím zůstat a musim se tady o to zkusit poprat. Opravdu doufám, že můj instinkt ohledně zásadních životních rozhodnutí,  je lepší než můj instinkt ohledně chlapů, protože jinak se pravděpodobně řítim do katastrofy, ale kostky už jsou vrženy a uvidíme jak se všechno vyvine :) V podstatě do týdne jsem si našla novou a skvěou práci,jako nanny u jednoho malýho mimča,  budu se konečně stěhovat do civilizace - cca 13 minut od centra Zurichu, takže momentálně by se asi těžko našlo šťastnějšího člověka než jsem já ( nevim jestli ze mě teda nemluví ten gin).
     Oslavit moji novou práci a celkově život a Velikonoce , jsem se rozhodla u kořenů , a tak jsem se s   kamarádama vydala na výlet do Prahy. Jeli jsme ve složení dva kluci Švýcaří, Finka Henna a já. Pro mě to bylo v podstatě poprvé, co jsem měla možnost sledovat reakce cizinců na Prahu z první ruky a bylo to prostě úplně super.
      Sice mě občas vytáčeli k  nepříčetnosti, jako když se rozhodli, že třicet euro za den za parkování u hotelu je "totally reasonable price, Silvie ",   a nebo když odmítali nastoupit do tramvaje a všude se jezdilo taxíkama, kde nás už z principu chtěli okrást.Jinak ten víkend prostě neměl chybu.
    Jejich reakce na pivo za 40 byla k nezaplacení, zrovna tak když poprvé ochutnali Becherovku, Slivovici a Ferneta. Bohužel nejsou na takovýhle věci moc zvyklý, takže okolo půlnoci jsem byla ponechána  napospas třem bezvládným postavám, a zatímco já jsem byla druhý den ráno ready jít v deset nakupovat, oni leželi s hadrem na hlavě do 4 do odpoledne. Trochu mě teda nadzvednul číšník v hotelovým baru, který odmítl mojí českou objednávku s tím, že mi nerozumí a jestli bych byla, tak hodná a mluvila anglicky nebo něměcky!! No to jsem mu dala :DD
   Bohužel jsem se příliš nepředvedla jako turistický průvodce, zjistila jsem, že mi děla problém najít půlku památek, pěšky jsem netrefila málem ani od Palladia na Staromák, ale nikomu to nijak nevadilo, všichni byli stejně  úplně nadšený. Kluci říkali, že se jim v Praze líbí desetkrát víc než v Zurichu, tak mě to vlastenecky hřálo u srdce , i když já se na to dívám jinak.

   Celkově jsem zjistila,že mladí Švýcaři nemají rádi Švýcarsko a přijde mi to občas až úplně něuvěřitelný jako o tak skvělé zemi hrozně mluví. Všechno je pro ně hrozně nudný, a málo party, a lidi jsou nepřátelský a tak, přitom já jsem s tímhle za celou dobu tady problém nikdy neměla a naopak mi přijde, že tu jsou lidi mnohem hodnější než v Česku. Například v pátek jsem se vracela nad ránem vlakem a zapomněa jsem si v jiné kabelce abonentku na vlak a zároveň jsem u sebe neměla shodou okolností ani žádný ID,  prostě nic. A přišel revizor, tak jsem mu smutně popsala svou situaci a čekala jsem, že mi přinejlepším dá pokutu a přinejhorším vezme na policii , aby si ověřili mojí totožnost.V Česku by si mě vyloženě vychutnali, ale pán se jen schovívavě usmál a řekl, že mi věří, že ji mám a ještě se mě zeptal, kde chci vystupovat a jestli mě má před mojí zastávkou vzbudit , abych nepřejela ( asi jsem musela vypadat...).
    Taky jsem zjistila, že nikdo ve Švýcarsku nemá rád lidi z Zurichu, asi stejně jako Moraváci nemají rádi Pražáky. Každý říká, že jsou to nafoukanci a studení čumácí a tak, opět nemůžu potvrdit vlastní zkušeností, na mě zatím byl každý milý a hodný, nebo se alespoň úspěšně přetvařoval. Výlet do Prahy mi hodně otevřel oči, přestože mám to město ráda a vždycky to bude jedno z mých nej, tak už si tam prostě nepřipadám vůbec doma, naopak jsem byla mnohem víc turista a cizinec, ale i tak to pro mě byl jeden z nejlepšíh víkendů.
  Příští týden se chystám se svoji rodinou na deset dnů do Berlína, tak už se opravdu těším na trochu toho undergroundu a kultury, doufám, že to bude super a nebudu zklamaná. Moje němčina se lepší každným dnem, našla jsem si nový kamarády němce a včera to bylo poprvé, co jsme v podstatě celý večer mluvili německy a i když se pořád hodně stydim , tak to bylo fajn :) Taky jsem si zvykla,že je to tu Čech na každém rohu, včera jsem se seznamovala s nějakýma klukama, na otázku odkud jsem ,odpovídám, že Tschechien a oni vykřinou : " Tak to abysme se teda bavili česky, ne? " Tak jsem se musela smát, bylo to bezva.
  Příští rok pro mě určitě nebude procházka růžovou zahradou, jak jsem už řekla, všechny moje kamarádky se vrací do svých domovin, takže tu budu vlastně úplně sama a budu muset začínat znova od začátku. Práci mám sice super, ale už to nebude 30 hodin týdně, ale 45-50, protože tady každý maká jako mourovatý a nejsem si úplně jistá, jestli já jsem na tohle stavěná. Do toho bych se ráda přihlásila do školy a konečně taky trochu cestovala, tak doufám, že mi vůbec zbyde čas na sledování upířích deníků a dalších důležitých věcí :) Nemluvě o tom, že život au pair je pohoda, peníze sice moc velké nemáme, ale máme spoustu volného času, jídlo v lednici a jakés takés zázemí, když něco nejde jak se předpokládalo. Teď už tu budu jen sama za sebe, tak doufám, že do švestek nebudu s brekem doma :) Tak mi držte pěsti....

Hezkou zbyte víkendu :)))