Švýcarsko- nejšťastnější země na světě ( pokud vás nebolí zub)

     Švýcarsko bylo minulý týden vyhlášeno nejšťastnější zemí pro rok 2015. V ročním indexu štěstí porazilo o prsa Island, který byl pak následován Dánskem. Dovolte mi teď, abych se ze srdce zasmála. Švýcarsko je možná krásná země, kde si lidé žijí dobře, ale většina normálních smrtelníků, co zrovna nesedí jako ředitelé v nějaké bance, kam si papaláši z celýho světa ulejvaj svoje těžce nakradený peníze, tu má  těžkej život. Když se ráno vydám na zastávku autobusu, tak rozhodně nepotkávám bytosti vyzařující štěstím, ale strhaný lidi, co pracují padesát hodin týdně, aby zaplatili všechny možný a nemožný účty, mohli poslat svoje děti do školky a dovolit si návštěvu u doktora.
       Když jsem dotyčný článek četla, hned jsem si myslela, že tenhle index sestavoval nějakej chytrák, co tady byl tak maximálně na dovolený si zalyžova, t a podívat se, jak se nám tu pasou krávy. Jedním z jejich argumentů byla skvělá zdravotní péče. Dovolte abych se zasmála podruhé. Možná tu skvělou zdravotní péči máme, nicméně já a další tisíce lidí se modlíme, abychom ji nikdy nemuseli vyzkoušet, protože její cena zaručeně převyšuje kvalitu. Momentálně totiž nejsem ke zdejšímu zdravotnictví příliš pozitivně naladěná a to z jednoho prostého důvodu.
      Chytnul mě totiž zub. Sebediagnostikovala jsem si to jako růst dvou moudráků najednou a řeknu vám, bylo to peklo. Bolest, kterou bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli, pusu jsem měla nateklou, že jsem ji ani nemohla otevřít a zdrogovaná ibalginama, jsem se snažila protlouct se dnem a nocí a marně doufala, že to přejde.
      Ne, nechápejte mě špatně, nemám strach ze zubařů. Nemiluju je, ale jak ráda bych si minulý týden k nějakýmu zašla. S láskou jsem vzpomínala na svoji hodnou starou paní zubařku, která mě objednala na počkání a když jsem nedorazila,protože jsem nezvládla vstát, tak mě bez řečí přeobjednala a to vše ZADARMO.  Jenže bohužel. Ne, nemyslete si, že tu nemáme zubaře, máme... Ale jejich cena je taková že, pakliže by mi nehrozila přímá smrt na zánět zubu nebo tak něco, nikdo mě k němu nedostane.
     Abych vás uvedla do obrazu, normální člověk si platí každý měsíc pojištění, které se pohybuje někde mezi 5- 8 tisíci korunami měsíčně. Čím starší jste nebo čím větší máte problémy se zdravím, tím víc se vám doporučuje si  zaplatit, protože se vám tím snižuje tzv.spoluúčast. Takže já jakožto mladá a zdravá si platím pojištění za "pouhých" pět tisíc, ale v případě, že se mi cokoliv stane, tak prvních 50 000 platím já, všechno nad to hradí moje pojišťovna. Ale to by mi se zubama stejně nepomohlo, neboť ty nepokrývá ani to nejlepší zdravotní pojištění. Takže Švýcaři si jezdí nechávat dělat zuby do Německa, Polska nebo prostě kamkoliv jinam. Takže jsem se už ve stádiu pokročilého zoufalství připravovala na návštěvu zubaře v Berlíně a hádání se s mojí českou pojišťovnou, že se opravdu jednalo o emergency case a že jsem si tam nevyrazila jen nechat udělat lepší chrup. Díky bohu a mým andělíčkům strážným to naštěstí jakž takž přešlo, nicméně to ve mě zanechalo lehkou pachuť a stres z toho, že se tohle bude opakovat pokaždé, když budu mít nějaký zdravotní problém.
     Šťastné lidi tu nepochybně máme, vždyť odhadem tak půlka národa jede na nějakých drogách, aby ten pracovní stres nějak zvládli, tak možná právě oni nám vyhráli  zmiňovaný průzkum :) a co na tom, že Švýcarsko má taky jedno z největších počtů sebevražd v Evropě, hlavně, že jsme nejšťastnější na světě,  aspoň dokud nás nechytně zub nebo nám nepřijde účet za elektřinu.....



   Jak už jsem psala , minulý týden jsem vyrazila s rodinou na dovolenou do Berlína. Osmihodinovou cestu v autě se třema dětma bych nikomu nepřála, ale se správnou mírou alkoholu a sluchátkama v uších, se to jakž takž dalo zvládnout. Berlín byl super. Bylo to správné alternativní místo, kde vám na každém rohu nabízí trávu nebo hašiš a kde pivo stojí krásný tři Eura a dá se pít.

Chtěla jsem si dát Heinekena, to je prý jako dát si v Itálii pizzu s kečupem :D

Žít bych tam teda asi nechtěla, návštěva metra ve mě vyvolávala tísnivé pocity, neustále jsem šahala pro pepřák a čekala, kdy mě jaký pobuda okrade, zabije , případně prodá do Turecka. Ukázalo se, že jediné, co po vás všichni divní zjevové chtějí jsou prázdné flašky, které jsou zálohované, takže díky své vysoké konzumaci tekutin , jsem udělala radost nejednomu bezdomovci. Já hvězda jsme samozřejmě dostala pokutu 40 euro v metru, protože jsem si zapomněla cvaknout lístek ( my v Zurichu to totiž dělat nemusíme...:D ), bohužel revizor nechtěl moje výmluvy vůbec slyšet, takže jsem si zase hezky vydělala.

Curry wurst, ti němci ale umí vařit :D

Trošku mě překvapilo jak velký rozdíly i dneska můžete vidět mezi východní a západní části. V tý východní jsem si připadala trošu jak v komunistický verzi Istanbulu ( všude paneláky, Turci, kebab), tu západní bych si občas i skoro spletla s nějakou horší čtvrtí v Zurichu, když bych si odmyslela odpadky a nedopalky a tak.

Čisto čisťounko :D

Zaplatila jsem si jeden den "Berlin underground tour" a to bylo vážně super, zajímavý místa, galerie, spousta krásnejch hospod a lidí, co graffiti považuje za největší umění.

 V závěru týdne jsme jeli s rodinou na dva dny do Tropical Island a to byl takový jeden velký Disneyland, ale dětem se to líbilo a já jsem si aspoň zablbla na tobogánech.

     
   Už mě čeká jenom jeden měsíc s mojí současnou rodinou a pak stěhování a skok do normálního života. Musim přiznat, že z toho mám vážně nervy a rozhodně se netěšim, přece jenom teď mám velké zázemí a domov a za měsíc už budu na všechno úplně sama. Navíc mi odjede i moje nejlepší kamarádka, ale takový je holt život a budu se s tím muset nějak poprat. Mějte se krásně :))

Co se událo a neudálo, o Švýcarech v Praze a o mojí budoucnosti :)

    Tak po dlouhé době přicházím s novým článkem :)) Nejprve bych se ale ráda předem omluvila za všechny pravopisné a tvůrčí chyby, neb tento článek vzniká po přibližně jedné hodině spánku a cca deseti ginech s tonicem, takže o kvalitě asi nemůže být úplně řeč,  každopádně nadmíra alkoholu a nedostatek spánku ve mě probudil dlouho ztracenou kreativitu a především touhu podělit se o novinky :)) Poslední dva měsíce byl můj život ve znamení rozhodování a obřího stresu, hledání práce a mého místa na slunci, takže na blogování nebyl vůbec čas, za což se omlouvám mým věrným čtenářům ( tímto zdravím svou početnou rodinu :) ) Musela jsem konečně dojít k závěru, kde se teda příští rok budu nacházet.
  Jako správná racionálně uvažující žena jsem si tedy napsala list se seznamem pro a proti návartu domů.Výsledek byl zdrcující, pro Švýcarsko hovořila snad pouze finanční stránka a krása vlaků, což ve srovnání s rodinou, kamarády, školou, mojí českou kočkou a tak dále nemělo absolutně šanci. Takže jak je vám asi zřejmě jasné, dospěla jsem k názoru, že je načase zvednout kotvy a vrátit se domů. Rozeslala jsem zprávy o svém návratu do širého světa, načež jsem si to začala všechno představovat, zvažovat, hloubat nad tím a byl konec..... místo nadšení, že už brzy budu zase mezi svýma, mluvit tak jak mi jazyk narostl, pít dvojku vína za třicet a poflakovat se po barech, přišla úplně nevysvětlitelná depka. A přestože mě tady z logickýho hlediska opravdu skoro nic nedrželo, práci jsem žádnou neměla, povolení k pobytu jakbysmet, kamarádky se mi všechny brzy odklidí do zemí původních, tak jsem se prostě rozhodla dát na svůj pocit a instinkt, který mi říkal, že prostě musím zůstat a musim se tady o to zkusit poprat. Opravdu doufám, že můj instinkt ohledně zásadních životních rozhodnutí,  je lepší než můj instinkt ohledně chlapů, protože jinak se pravděpodobně řítim do katastrofy, ale kostky už jsou vrženy a uvidíme jak se všechno vyvine :) V podstatě do týdne jsem si našla novou a skvěou práci,jako nanny u jednoho malýho mimča,  budu se konečně stěhovat do civilizace - cca 13 minut od centra Zurichu, takže momentálně by se asi těžko našlo šťastnějšího člověka než jsem já ( nevim jestli ze mě teda nemluví ten gin).
     Oslavit moji novou práci a celkově život a Velikonoce , jsem se rozhodla u kořenů , a tak jsem se s   kamarádama vydala na výlet do Prahy. Jeli jsme ve složení dva kluci Švýcaří, Finka Henna a já. Pro mě to bylo v podstatě poprvé, co jsem měla možnost sledovat reakce cizinců na Prahu z první ruky a bylo to prostě úplně super.
      Sice mě občas vytáčeli k  nepříčetnosti, jako když se rozhodli, že třicet euro za den za parkování u hotelu je "totally reasonable price, Silvie ",   a nebo když odmítali nastoupit do tramvaje a všude se jezdilo taxíkama, kde nás už z principu chtěli okrást.Jinak ten víkend prostě neměl chybu.
    Jejich reakce na pivo za 40 byla k nezaplacení, zrovna tak když poprvé ochutnali Becherovku, Slivovici a Ferneta. Bohužel nejsou na takovýhle věci moc zvyklý, takže okolo půlnoci jsem byla ponechána  napospas třem bezvládným postavám, a zatímco já jsem byla druhý den ráno ready jít v deset nakupovat, oni leželi s hadrem na hlavě do 4 do odpoledne. Trochu mě teda nadzvednul číšník v hotelovým baru, který odmítl mojí českou objednávku s tím, že mi nerozumí a jestli bych byla, tak hodná a mluvila anglicky nebo něměcky!! No to jsem mu dala :DD
   Bohužel jsem se příliš nepředvedla jako turistický průvodce, zjistila jsem, že mi děla problém najít půlku památek, pěšky jsem netrefila málem ani od Palladia na Staromák, ale nikomu to nijak nevadilo, všichni byli stejně  úplně nadšený. Kluci říkali, že se jim v Praze líbí desetkrát víc než v Zurichu, tak mě to vlastenecky hřálo u srdce , i když já se na to dívám jinak.

   Celkově jsem zjistila,že mladí Švýcaři nemají rádi Švýcarsko a přijde mi to občas až úplně něuvěřitelný jako o tak skvělé zemi hrozně mluví. Všechno je pro ně hrozně nudný, a málo party, a lidi jsou nepřátelský a tak, přitom já jsem s tímhle za celou dobu tady problém nikdy neměla a naopak mi přijde, že tu jsou lidi mnohem hodnější než v Česku. Například v pátek jsem se vracela nad ránem vlakem a zapomněa jsem si v jiné kabelce abonentku na vlak a zároveň jsem u sebe neměla shodou okolností ani žádný ID,  prostě nic. A přišel revizor, tak jsem mu smutně popsala svou situaci a čekala jsem, že mi přinejlepším dá pokutu a přinejhorším vezme na policii , aby si ověřili mojí totožnost.V Česku by si mě vyloženě vychutnali, ale pán se jen schovívavě usmál a řekl, že mi věří, že ji mám a ještě se mě zeptal, kde chci vystupovat a jestli mě má před mojí zastávkou vzbudit , abych nepřejela ( asi jsem musela vypadat...).
    Taky jsem zjistila, že nikdo ve Švýcarsku nemá rád lidi z Zurichu, asi stejně jako Moraváci nemají rádi Pražáky. Každý říká, že jsou to nafoukanci a studení čumácí a tak, opět nemůžu potvrdit vlastní zkušeností, na mě zatím byl každý milý a hodný, nebo se alespoň úspěšně přetvařoval. Výlet do Prahy mi hodně otevřel oči, přestože mám to město ráda a vždycky to bude jedno z mých nej, tak už si tam prostě nepřipadám vůbec doma, naopak jsem byla mnohem víc turista a cizinec, ale i tak to pro mě byl jeden z nejlepšíh víkendů.
  Příští týden se chystám se svoji rodinou na deset dnů do Berlína, tak už se opravdu těším na trochu toho undergroundu a kultury, doufám, že to bude super a nebudu zklamaná. Moje němčina se lepší každným dnem, našla jsem si nový kamarády němce a včera to bylo poprvé, co jsme v podstatě celý večer mluvili německy a i když se pořád hodně stydim , tak to bylo fajn :) Taky jsem si zvykla,že je to tu Čech na každém rohu, včera jsem se seznamovala s nějakýma klukama, na otázku odkud jsem ,odpovídám, že Tschechien a oni vykřinou : " Tak to abysme se teda bavili česky, ne? " Tak jsem se musela smát, bylo to bezva.
  Příští rok pro mě určitě nebude procházka růžovou zahradou, jak jsem už řekla, všechny moje kamarádky se vrací do svých domovin, takže tu budu vlastně úplně sama a budu muset začínat znova od začátku. Práci mám sice super, ale už to nebude 30 hodin týdně, ale 45-50, protože tady každý maká jako mourovatý a nejsem si úplně jistá, jestli já jsem na tohle stavěná. Do toho bych se ráda přihlásila do školy a konečně taky trochu cestovala, tak doufám, že mi vůbec zbyde čas na sledování upířích deníků a dalších důležitých věcí :) Nemluvě o tom, že život au pair je pohoda, peníze sice moc velké nemáme, ale máme spoustu volného času, jídlo v lednici a jakés takés zázemí, když něco nejde jak se předpokládalo. Teď už tu budu jen sama za sebe, tak doufám, že do švestek nebudu s brekem doma :) Tak mi držte pěsti....

Hezkou zbyte víkendu :)))