Švýcarsko- nejšťastnější země na světě ( pokud vás nebolí zub)

     Švýcarsko bylo minulý týden vyhlášeno nejšťastnější zemí pro rok 2015. V ročním indexu štěstí porazilo o prsa Island, který byl pak následován Dánskem. Dovolte mi teď, abych se ze srdce zasmála. Švýcarsko je možná krásná země, kde si lidé žijí dobře, ale většina normálních smrtelníků, co zrovna nesedí jako ředitelé v nějaké bance, kam si papaláši z celýho světa ulejvaj svoje těžce nakradený peníze, tu má  těžkej život. Když se ráno vydám na zastávku autobusu, tak rozhodně nepotkávám bytosti vyzařující štěstím, ale strhaný lidi, co pracují padesát hodin týdně, aby zaplatili všechny možný a nemožný účty, mohli poslat svoje děti do školky a dovolit si návštěvu u doktora.
       Když jsem dotyčný článek četla, hned jsem si myslela, že tenhle index sestavoval nějakej chytrák, co tady byl tak maximálně na dovolený si zalyžova, t a podívat se, jak se nám tu pasou krávy. Jedním z jejich argumentů byla skvělá zdravotní péče. Dovolte abych se zasmála podruhé. Možná tu skvělou zdravotní péči máme, nicméně já a další tisíce lidí se modlíme, abychom ji nikdy nemuseli vyzkoušet, protože její cena zaručeně převyšuje kvalitu. Momentálně totiž nejsem ke zdejšímu zdravotnictví příliš pozitivně naladěná a to z jednoho prostého důvodu.
      Chytnul mě totiž zub. Sebediagnostikovala jsem si to jako růst dvou moudráků najednou a řeknu vám, bylo to peklo. Bolest, kterou bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli, pusu jsem měla nateklou, že jsem ji ani nemohla otevřít a zdrogovaná ibalginama, jsem se snažila protlouct se dnem a nocí a marně doufala, že to přejde.
      Ne, nechápejte mě špatně, nemám strach ze zubařů. Nemiluju je, ale jak ráda bych si minulý týden k nějakýmu zašla. S láskou jsem vzpomínala na svoji hodnou starou paní zubařku, která mě objednala na počkání a když jsem nedorazila,protože jsem nezvládla vstát, tak mě bez řečí přeobjednala a to vše ZADARMO.  Jenže bohužel. Ne, nemyslete si, že tu nemáme zubaře, máme... Ale jejich cena je taková že, pakliže by mi nehrozila přímá smrt na zánět zubu nebo tak něco, nikdo mě k němu nedostane.
     Abych vás uvedla do obrazu, normální člověk si platí každý měsíc pojištění, které se pohybuje někde mezi 5- 8 tisíci korunami měsíčně. Čím starší jste nebo čím větší máte problémy se zdravím, tím víc se vám doporučuje si  zaplatit, protože se vám tím snižuje tzv.spoluúčast. Takže já jakožto mladá a zdravá si platím pojištění za "pouhých" pět tisíc, ale v případě, že se mi cokoliv stane, tak prvních 50 000 platím já, všechno nad to hradí moje pojišťovna. Ale to by mi se zubama stejně nepomohlo, neboť ty nepokrývá ani to nejlepší zdravotní pojištění. Takže Švýcaři si jezdí nechávat dělat zuby do Německa, Polska nebo prostě kamkoliv jinam. Takže jsem se už ve stádiu pokročilého zoufalství připravovala na návštěvu zubaře v Berlíně a hádání se s mojí českou pojišťovnou, že se opravdu jednalo o emergency case a že jsem si tam nevyrazila jen nechat udělat lepší chrup. Díky bohu a mým andělíčkům strážným to naštěstí jakž takž přešlo, nicméně to ve mě zanechalo lehkou pachuť a stres z toho, že se tohle bude opakovat pokaždé, když budu mít nějaký zdravotní problém.
     Šťastné lidi tu nepochybně máme, vždyť odhadem tak půlka národa jede na nějakých drogách, aby ten pracovní stres nějak zvládli, tak možná právě oni nám vyhráli  zmiňovaný průzkum :) a co na tom, že Švýcarsko má taky jedno z největších počtů sebevražd v Evropě, hlavně, že jsme nejšťastnější na světě,  aspoň dokud nás nechytně zub nebo nám nepřijde účet za elektřinu.....



   Jak už jsem psala , minulý týden jsem vyrazila s rodinou na dovolenou do Berlína. Osmihodinovou cestu v autě se třema dětma bych nikomu nepřála, ale se správnou mírou alkoholu a sluchátkama v uších, se to jakž takž dalo zvládnout. Berlín byl super. Bylo to správné alternativní místo, kde vám na každém rohu nabízí trávu nebo hašiš a kde pivo stojí krásný tři Eura a dá se pít.

Chtěla jsem si dát Heinekena, to je prý jako dát si v Itálii pizzu s kečupem :D

Žít bych tam teda asi nechtěla, návštěva metra ve mě vyvolávala tísnivé pocity, neustále jsem šahala pro pepřák a čekala, kdy mě jaký pobuda okrade, zabije , případně prodá do Turecka. Ukázalo se, že jediné, co po vás všichni divní zjevové chtějí jsou prázdné flašky, které jsou zálohované, takže díky své vysoké konzumaci tekutin , jsem udělala radost nejednomu bezdomovci. Já hvězda jsme samozřejmě dostala pokutu 40 euro v metru, protože jsem si zapomněla cvaknout lístek ( my v Zurichu to totiž dělat nemusíme...:D ), bohužel revizor nechtěl moje výmluvy vůbec slyšet, takže jsem si zase hezky vydělala.

Curry wurst, ti němci ale umí vařit :D

Trošku mě překvapilo jak velký rozdíly i dneska můžete vidět mezi východní a západní části. V tý východní jsem si připadala trošu jak v komunistický verzi Istanbulu ( všude paneláky, Turci, kebab), tu západní bych si občas i skoro spletla s nějakou horší čtvrtí v Zurichu, když bych si odmyslela odpadky a nedopalky a tak.

Čisto čisťounko :D

Zaplatila jsem si jeden den "Berlin underground tour" a to bylo vážně super, zajímavý místa, galerie, spousta krásnejch hospod a lidí, co graffiti považuje za největší umění.

 V závěru týdne jsme jeli s rodinou na dva dny do Tropical Island a to byl takový jeden velký Disneyland, ale dětem se to líbilo a já jsem si aspoň zablbla na tobogánech.

     
   Už mě čeká jenom jeden měsíc s mojí současnou rodinou a pak stěhování a skok do normálního života. Musim přiznat, že z toho mám vážně nervy a rozhodně se netěšim, přece jenom teď mám velké zázemí a domov a za měsíc už budu na všechno úplně sama. Navíc mi odjede i moje nejlepší kamarádka, ale takový je holt život a budu se s tím muset nějak poprat. Mějte se krásně :))