Trocha teorie a utopie

     Tak na začátek bych ráda objasnila tu úplně nejzákladnější otázku pro ty z vás, kteří by třeba tak úplně nevěděli.Kdo je to au pair a co se od ní očekává?? Takže trocha teorie ( a utopie).Au pair je v podstatě taková superžena. Stará se o děti cizím lidem, což jí nesmírně baví a naplňuje, skvěle vaří a peče, ve volném čase ráda uklízí dům, venčí psa a když toho má náhodou málo, tak letí do jazykovky a učí se cizím jazykům. Je to dívka milá, věčně usměvavá, s pozitivním přístupem k životu a dětem. Má nervy z oceli, nekřičí a nikdy není protivná, když ji děti vzbudí o víkendu v sedm ráno.

   Takhle si totiž rodiny pouze jejich ideální au pair představují. Praxe je samozřejmě úplně jiná. Nemusíte být světová kuchařka ani pekařka , abyste tuhle práci dostala. Stačí,když to akorát budete nadšeně předstírat při pohovoru. Nebojte se vlka nic, ono se na to stejně nepřijde, protože pakliže nejste úplně ztracenej případ, tak vaše kuchařský umění bude vždycky, ale vždycky lepší než to, co předvádí oni tady na západě. To samé platí pro pečení, nebo vždycky můžete zachránit situaci koupenýma muffinama a vydáváním je za vlastní. A v průběhu roku se tohle všechno naučíte, ba dokonce si to oblíbíte, protože chvíle strávená v kuchyni bude znamenat chvíli,kdy nemusíte lítat s dětma po baráku a předstírat že jste Tyronosaurus Rex.

  Co ale rozhodně budete potřebovat je silná nervová soustava a super organizační a manažerské schopnosti. Vypravit ráno tři děti do školky na čas, nezapomenout do toho vyvenčit psa, nakrmit ryby a zkontrolovat jestli nám přes noc nezmizela žádná kočka, je občas nadlidský síly. Pakliže postrádáte organizační schopnosti , nezoufejte , i tak se můžete stát au pair. Já jakožto nejvíc chaotická osoba pravidelně zapomínám jedno ze tří dětí odvést do školky, případně přivést, několikrát se stalo že ze školky volali jaktože nejstarší díte bylo ve školce dopoledne, ale po obědě už nedorazilo apod. pak už je prostě jen umění najít si úžasnou rodinu jako mám já, která na každou takovouhle věc řekne jen "Shit happens..." :) A pokud postrádáte i ty silný nervy (opět můj případ), dejte se na běhání a jogu a nebo si prostě pořiďte pořádnou zásobu alkoholu.

   Kdo jsou teda doopravdy holčiny které se rozhodnou pro tuhle řeholi? Podobně jako já, takové ztracené duše. Holky, co nevědí moc co v životě chtějí, baví je tisíc věcí, ale žádná ne dost na to, aby ji chtěli studovat. Rádi si užívají a ve veolném čase chtějí cestovat, ale zároveň potřebují alespoň nějakou jistotu určitého domova a nemají ty nervy na to se proste sebrat a vyrazit s batohem na cestu kolem světa.
   Ve volném čase ani zdaleka neuklízíme dům neboť doma vůbec nejsme. Lítáme po městě, utrácíme peníze za kraviny a po večerech se opíjíme s dalšíma au pairs, při čemž si rádi stěžujeme na náš hrozný život, děti a rodinu, ale když se nás někdo ptá kdy se teda konečně vrátíme domů, nikoho z nás by to ani nenapadlo.
 Každá au pair může mít úplně jiný osud, někdo má rodinou skvělou a úžasnou stejně jako mám já, někdo je na tom hůř a skončí v lepším případě u jiné, v horším na ulici nebo doma.
Pokud vás zajíma jestli máme nějaké pravidla a tak, tak tady ve Švýcarsku se na to nehraje, ale třeba holky v Americe celkem běžně mají večerku, což mi přijde vyloženě směšný. Já se můžu vrátit třeba v šest ráno nebo nevrátit se vůbec, pokud nepracuju tak je to jedno.
Au pair bydlí s rodinou, většinou přímo v jejich domě, málokdy máte byt sama pro sebe. Já mám super pokoj v basementu, hned naprosti spíži, kde kromě mimo jiného máme i velký zásoby piva, takže si na polohu opravdu stěžovat nemůžu.
   Doufám, že tenhle článek nevyzněl moc negativně, já jsem  tu vesměs opravdu šťastná i když to je opravdu občas o nervy. Ale za ty nový kamarády a zážitky a tak, to vážně stojí. A i když jsem nikdy nebyla velkej milovník dětí, tak ty"svoje" jsem si zamilovala doopravdy :)