Úvaha na téma " Vyber si"- soutěžní téma týdne na blog.cz

 

               Chceš k svačině banán nebo pomeranč? Dáš si k tomu jídlu knedlík nebo chleba? Chceš jít studovat na vysokou nebo ne? Budeš mít děti nebo se na to vykašleš? Jsi  gay nebo straight? Chceš žít v Česku, ve Francii nebo na Madagaskaru? Vyber si...

            Všichni se nepochybně shodneme na tom, že žijeme ve světě neomezených možností. Už dávno nestojíme frontu na banány a nenosíme rifle z Tuzexu. Obchody zaplavilo  ovoce- sezoní ovoce, tropické ovoce, lesní ovoce. Máš chuť na jahody v prosinci? Nemusíš hledat dvanáct měsíčků, zaběhni si do Tesca. Je libo ananas, kokos nebo karambule? Billa je tady pro tebe.  Vyslovit svůj vlastní názor už není risk, je to povinnost.. Vyčnívat z davu se vyplatí, každý si může vybrat svůj vlastní styl. Hipster, skejťák, hip hoper nebo geek, vyber si, co pasuje k tobě líp.

          Vdavky už dávno nejsou běžnou společenskou normou, spíše raritou. Máš přítele,kterého miluješ, ale na svazek manželský se necítíš? Nevadí, je to na tobě. Je ti sotva dvacet, nemáš pomalu kde bydlet, ale jsi hrozně zamilovaná a chceš to světu ukázat honosným obřadem? Jak je libo..                                 

Žijeme ve světě, kde žádné téma není tabu. Pokud jsi gay, nejsi už zvláštní čtyřpocentní menšinou. Je super, že se o tom nebojíš otevřeně mluvit, proč bysi taky měl? Je to tvoje volba!

      Ale co když si vybrat neumíme? Co když je škála exotického ovoce  tak exotická, že radši sáhneme po starém dobrém jablku? Není těch možností pro mladého člověka až moc?

   Starší lidé se rádi považují za oběti doby. Oběti systému, systému, který nepřál vzdělancům a lidem, kteří by se odlišovali. Na začátku života  dostali karty a s těma  prostě museli nějak hrát. Šance, že by změnili svůj osud,  byla velmi malá. Do dvaceti se vdát, do pěti let první dvě děti, dovolená v Jugoslávii, barevný televizor a pak už jenom samá pozitiva, soudruhu. Pokud dostali možnost studovat, nikdy by ji nezahodili, nebylo to totiž zdaleka pro každého.

       I já se ráda považuju za oběť doby. Tohle je totiž svět, který nepřeje nerozhodným lidem, jako jsem já.  Dám si k tomu filmu popcorn nebo nachos? Colu nebo Sprite? Bylo rozhodnutí odejít z vejšky to správné? Neměla bych se líp, kdybych bývala neodjela do Švýcarska, ale do Skotska? Mám se vrátit zpátky domů a začít pracovat, studovat anebo si  radši sbalit svých  pět švestek a odfrčet do Ameriky? Ale co když toho budu do konce života litovat? Můžu se nakonec rozhodnout špatně a minout tak svůj osud? Téměř každý týden se probouzím s jinou představou o svém budoucím životě, moje předsevzetí se mění rychleji než irské počasí. Kamarádi a příbuzní už se mi smějou,  vždyť ty si to stejně ještě rozmyslíš ,říkají....

   Bojím se, že po zbytek života už budu pouze litovat, litovat rozhodnutí, který jsem udělala a nebo hůř těch, který jsem neudělala. Ještě pořád se můžu stát čímoliv. Ještě pořád jsem mladá. Spisovatelka, učitelka, dobrodružná cestovatelka nebo snad manželka na plný úvazek? Snad jedině modelka už ze mě asi nebude a pravděpodobně ani teoretická fyzička. Ale nikdy neříkej nikdy.

   Není tohle ten důvod úspěchu kartářek a šarlatánů všech druhů? Touha lidí najít někoho spoluzodpovědného za naše volby a osud?

   Moje rodiče i prarodiče bojovali tvrdě za to, abych mohla žít ve svobodě. Odzvonili mi to klíčema.  Díky nim mám možnost si konečně zvolit svoji politickou stranu a nebo třeba nejít k urnám vůbec,když na to přijde. A to je přece to nejdůležitější. A já místo toho,abych byla neskonale vděčná, tak tu sedím, přemítám o nesmrtelnosti chrousta, neustále si stěžuju a přeju si, aby to tak někdo mohl všechno rozhodnout za mě, nebo abych dostala nějaké znamení, třeba od boha, na kterého,ale beztak nevěřím....  Přitom jsou to v konečné fázi všechno maličosti,protože ať to dopadne jakkoliv, bude můj život stoprocentně lepší než byl ten  mých předků a pokud ne, tak to nebude vina mýho špatnýho uvážení, ale spíš mojí české a věčně nespokojené povahy.